Dnes je   a svátek má 

Mohyly v chrastavicko - milavečských lesích



Milavečská kultura je dnes všeobecně známým ar­cheologickým pojmem, s nímž je neodmyslitelně spojen i známý bronzový vozík uložený dnes v Národ­ním muzeu v Praze. Poprvé se pokusil o výzkum tajem­ných mohylových polí položených v lesích mezi Milavčemi a Chrastavicemi u Domažlic milavečský řídící učitel V. Záhořík již roku 1878. Vynaložená námaha byla teh­dy odměněna pouze několika hliněnými nádobami. Ke zcela unikátním nálezům, které milavečské pohřebiště proslavily po celé Evropě, dochází ale teprve v roce 1883, kdy do Milaveč přichází nový farář a pozdější zanícený amatérský archeolog Josef Lang. Koncem léta se Záhořík s Langem a studenty pustili do výzkumu největší ze 12 mohyl, které nejvýchodněji po­ložený mohylník obsahoval. Po třech dnech namáhavé práce bez viditelných výsledků přestala většinu studentů archeologická práce bavit a Lang se Záhoříkem zůstali ve výkopu sami s občasným přispěním sedláků ze vsi. Nadšenci však byli zanedlouho odměněni nevšedními nálezy. Dne 12. září 1883 v mohyle nalezli známý bronzo­vý vozík složený z kulovité nádoby, uložené na podvozku se čtyřmi nefunkčními koly. Již tehdy byl vozík oceněn jako unikátní starožitnost, jejíž cena převýšila 200 zlatých. Nálezci byli rovněž ohromeni rozsáhlou kolekcí bronzo­vých předmětů, především mečem uloženým v rozpadlé pochvě, vyrobené ze dřeva a kůže. Podle Langova popi­su dosahovala výška mohyly 2,5 a průměru 20 metrů. Z rozkopané mohyly odvezli sedláci k dalšímu použití 18 for křemene a 10 až 12 for běžného kamene, který tvořil vnitřní konstrukce mohyly. Objevené starožitnosti daro­vali nálezci Národnímu muzeu v Praze. Již tehdy uvedl Langův současník dr. Smolík, který jako první milavečské nálezy popsal, že výzkum v milavečských lesích byl pro­veden neodborně a bez potřebné dokumentace. Celou událost komentoval mimo jiné slovy: „Byla to zkrátka vlastenecká práce, kterou zde nemalým namáháním po 8 dní podnikali mužové horlivě zaujatí pro staré památ­ky naší vlasti". Tuto výtku si vzal Lang k srdci a následu­jící výzkumy, které sám podnikal, již prováděl mnohem pečlivěji. V 80. letech 19. století prozkoumal sám většinu zbývajících mohyl ve zmíněném mohylníku. Odpovídající časové zařazení milavečských nálezů do mladší do­by bronzové provedl teprve v roce 1922 J. Eisner. Tehdy se také ujal název milavečská kultura. Stačilo jen málo, aby mohyly, které zčásti leží na katastru sousední obce Chrastavice, kopali nadšenci nebo učitel z této vsi a na místo kultury milavečské bychom zde dnes měli kulturu chrastavickou. Naposledy se milavečským nálezům věnovali pozorněji archeoložky E. Čujanová - Jílková a O. Kytlicová. Zjistilo se, že vedle bronzového vozíku obsahovala mohyla i části velkého dřevěného vozu, z něhož se dochovalo bronzové kování. Výzbroj a výstroj dávného bojovníka tvořily ved­le meče i bronzová dýka, nůž, jehlice, dřevěný štít, břitva a další drobnosti. Rekonstruován byl též kožený pancíř pošitý bronzovými ozdobami, který je dosud patrně jedi­nou bezpečně doloženou ochrannou zbrojí svého druhu ve střední Evropě. Dr. Kytlicová usuzuje, že v mohyle byl pohřben jeden ze sedmi nejvýznamnějších mužů, kteří v průběhu šesti staletí žili na území dnešní střední Ev­ropy. Totožnost tohoto záhadného velmože však zůsta­ne navždy utajena. Milavečský pohřeb datovaný do 13. století před naším letopočtem je ze všech srovnatelných pohřbů nejstarší. Tato skutečnost vede k domněnce, že právě na Domažlicku pracovaly nejstarší dílny, z nichž se umění zpracovávat bronz šířilo do dalších oblastí střední Evropy. Mohylovými pohřebišti dnes prochází modrá turistická značka Milavče - Chrastavice. Mohylník, v němž se na­chází jedna z nejvýznamnějších mohyl pravěké Evropy, je položen asi 500 m východně od stezky v nízkém mlází. Bez předchozího studia pramenů je jeho lokalizace značně problematická. Při cestě lesem poutník míjí řadu mohyl ukrytých v šeru hustého porostu, z nichž některé ještě neodhalily svá tajemství.
 (převzato z knihy Po skrytých stezkách Domažlicka, nakladatelství MH Beroun a Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích 2001, se svolením pana Procházky z Nakladatelství Český les)